Před každým z nás stojí a určitě v této turbulentní době stála řada výzev.

03.06.2022

Zachovat vnitřní rovnováhu a zároveň stále podávat výkony není úplně jednoduché. No, ono to zároveň už je dost náročné, protože pro některé lidi podávat výkony nebo být v rovnováze je skoro nereálný úkol a spojit to v jedno, to už je doopravdy často nadlidský úkol.

Samozžejmě je rozdíl, jakou máme každý schopnost vydržet, stejně jako je to u prahu bolesti.

My podnikáme s produktem, který milujeme, moje partnerka Silvie už 16 let a já s ní 10 let. Není to však produkt, který je typickým k tomu, abychom vydělali na několik aut baráků či dovolených. Je to produkt sladký, ale také těžký. Je to řemeslo a je to dost hmatatelné a tudíž tké dost bolestivé, pokud se něco pokazí. Během celého podnikání jsme zažili ups and downs, díky nejen českému trhu, ale také otevírání obchodů v Dubaji, Ománu, či třeba zničení čokolády za 1,5 mil v Salalah a pochopení (aspoň částečnému), jaké vlivy může mít na podnikání válka, která Vás z minuty na minutu může zastavit business a to je vlastně to nejmenší z toho, co se Vám může stát.

Pro vyrovnávání se s tlaky jsem byl od sportovního gymnázia a výkonu ve sportu kamarád. To úplně záladní, co mi vždy fungovalo je to, že si nelámu hlavu nad tím, co nemůžu ovlivnit. Lámu si hlavu pouze tam, kde je můj impakt markantní. Ne marginální. Tím pádem si udržuji energii a napřu jí (většinou, když se tedy nenechám strhnout) do věcí, které mají pro mě smysl. A tak, i když nedopadnou, tak jsem s tím v míru.

To je jako hrát jeden na jednoho proti obrovi, když hrajete basketbal a víte, že prostě není ve vašich silách ho porazit, pokud nejste o dvě třidy rychlejší. Tak se snažíte buď být rychlejší anebo hledat to, jak být lepší a prospěšnější v celém týmu za „méně“ práce, ale více účinku než kdybyste běhali jako Usain Bolt. Proč? PRotože víte, že Váš přínos není v běhu, ale třeba v přihrávkách, doskoku, či jiné aktivitě na palubovce.

Ale teď k nedávné minulosti, která nás pořádně vyzkoušela. Asi každého z nás:-) Covid.

Na co jsme zaměřovali pozornost? A ta pozornost je třeba tu zmínit. Ta je totiž alfou a omegou udržení si naší energie. Ta je tím, co nás může vysát nebo naopak se jí můžeme realizovat. A proto je třeba zmínit i nepozornost. Nepozornost není dobrá vlastnost, ale když je zvolena vhodně, tak se nám daleko lépe žije. Když se rozhodneme, že některé věci necháme plavat, nebudeme se k nim vyjadřovat, tak se můžeme stát takovými hotentoty, kteří kromě toho, že jim nebudou jiní rozumět, protože budete v klidu, tak si sami vyberou, že nebudou rozumět věcem jako hladomor, války či jiné věci, kterým se doopravdy porozumět nedá.

A to je hlavní zastřešení toho, že si energii dlouhodobě udržíme.

Ale pak jsou každodenní aktivity, které mi v tom pomáhají a ta první, pro mě základní, je rozumět vlastnímu tělu, což jsem mohl pochopit už od doby sportování.. Pochopit to, co moje tělo chce, vnímat ho a pak mu dát přesně to, o co mě prosí. Nejde to vypočítat, je to spíš forma intuice, kdy mi tělo našeptává přesně to, co mu mám dát, čím ho vyživit, jaký udělat pohyb a tím mu pomůžu, aby bylo v rovnováze a tím jsem v rovnováze i já.

Co pomáhá z těchto dalších rizuálů je dech, a la Wim Hof. To je milé a dává mi to uvědomování si vlastního těla také a navíc je to v klidu, takže místo vnějších svalů, které se zapojují, tak tady cítím plně i to vnitřní napětí, které nechávám odcházet. Spojit to pak třeba se saunou, tak je to epes rádes.

Další z věcí, která je pro mě důležitá je láska k sobě. I když nejsem ve všem dokonalý, tak si uvědomit to, kde můžu vyrůst a kde jsou už mé schopnosti limitovány. Pokud toto pochopím, jsem už dost daleko, protože je to přesně to, co jsem popisoval výše a to je, že se věnuji pouze zlepšení v oblasti, které jsem porozumněl. A tu, které nerozumím, trápím se s ní, čí je pro mě nedosažitelná, tak nechávám zatím žít a s odstupem se na ní třeba i dívám, ale nesílím jí, že je třeba jí ihned prolomit.

To mi dává sílu v tom, že když je tu nějaká bolest, ať mých blízkých, v podnikání, či má, tak to laskavě přijímám a raději rozdávám než beru.

Když třeba začal covid a my byli materiálně v totálním mínusu, tak místo porozumění a nutnosti najít odpověd jsme se rozhodli raději všechnu čokoládu vzít a dát jí potřebným. A i když jsme stále i nyní v náročném období, tak jsem za to vděčný a udělal bych to znova. I když to bylo v řádech desítek miliónů, které jsme rozdali a ty nám nyní chybí, tak bych to nikdy neudělal jinak. A přesně tak to vnímám i na úrovních energetických, které se nedají vypočítat penězi, ale můžete je cítit. A pokud i třeba víc dáváte, ale je to únosné, tak je to s odstupem času ta jediná cesta, která vás udrží při zdravém rozumu. A to je to, že jste tu byli pro Vás i pro ostatní, když bylo třeba. Protože to jediné má smysl. I kdyby se k vám obrátili zády, tak víte, že to smysl mělo, protože tak jste to chtěli udělat a nyní si zodpovídáte za to, co uděláte nyní. A zítra za to, co uděláte zítra. To znamená nevracet se do minulosti, jaké to mohlo být, protože a to je takové ze čtyř dohod, bylo to nejlepší, jaké to bylo.

To nadšení je vlastně vášní. Protože nemůžete dělat něco napůl. A když děláte něco úplně, tak je jedno, jaký je tu výsledek. I když jste zadlužení, i když nevíte, co se bude dít zítra, tak pokud víte, že jste udělali dnes všechno nejvášnivěji a s totálním přesvědčením, že to nešlo lépe, tak můžete přijít o peníze, o vztah, o cokoliv, ale jediné o co nepřijdete je vaše radost z toho, že jste v tom okamžiku doopravdy byli.

A co víc chceme? Já vím, co chci, chci si užít každou minutu mého života. A i když to někdy může bolet, tak uvědomění a vědomí, že tu každou minutu dooopravdy vědomě žiju. Že hledám pokoru ke každému okamžiku a jsem za to vděčný, tak to je to, proč tu žiju a proč Vám toto píšu.

V knize je to popsáno podrobnějí, ale k míru mě vede také to, co dělám a to je naše čokoláda a přesvědčení, že je to to jediné, co má smysl a proto je to tak. Kakao je dar. Dřív se tomu říkalo nápoj Bohů, tak v jakém chcete být rozpoložení, když ho každý den jíte a pijete? 🙂