Tlak, covid a hodnoty. Jak ten tlak využít?

26.03.2021

Jako basketbalista tělem i duší jsem nikdy neměl žádný vzor. Měl jsem pár hráčů rád, ale nikdy jsem se s žádným neztotožnil.

Asi nejblíž mi byl Scottie Pippen, líbilo se mi, že byl chladnokrevně klidný, bez emocí během hry, ale zároveň to byl pan hráč. A pak jsem měl rád Steve Nashe. To byl podle mě nejvíc nedoceněný hráč celé historie NBA, přestože on tvořil ten tým vždy od A až do Z a jen díky tomu, že nevyhrál titul, tak je níž než jiní, kteří si to oproti němu objektivně nezaslouží.

Ale pojďme k jádru věci, jednou jsem slyšel, že Doc Rivers, uznávaný NBA trenér říkal, že tlak na hráče je výsada.

To je pravda, ve sportu je to výsada, protože většinou máte peníze už v kapse a v tu chvíli jde o „nesmrtelnost“ výkonu na hřišti a když prohraju, tak jsem se k tomu ale přiblížil. 

Je to tlak, ale spíš taková výzva, není to tlak, pokud si uvědomíme, co tlak je. Je to prostě „jen“ hraní s míčem.

Krásně se tomu pojmenoval Damian Lillard, který říká, že nazývat výkon ve sportu tlakem je v podstatě urážka obyčejných lidí, protože hráči jsou placeni tak dobře, že nemusí řešit, co bude jíst bezdomovec či jak matka samoživitelka zaplatí nájem.

V časově omezené aktivitě ok, to je výsada, ale co když ta časově omezená aktivita trvá rok, dva, tři či celý život? 

Ale jak toto vztáhnout na nynější dobu třeba u nás v ČR a využít ten tlak ke svému benefitu? Protože ten tlak na rozdíl od sportu jsme nechtěli, ale často je tak „přišel“.

1. V tlaku je hodně lidí, ale podnikatelé, kteří přišli o miliony díky tomu, že vyrostli na aktivitách, které nejsou spojené jen s českým zákazníkem, museli propustit spoustu zaměstnanců, krachovali, tak ti jsou v tlaku nepoměrně víc.

2. V kurňa tlaku jsou rodiny hlavně s malými dětmi, ti starší to zvládnou lépe pro rodiče, ale ne pro ně samé. Ale ti špunti malí, to je těžké i pro rodiče samé.

3. Matky celkově a matky samoživitelky, které musí pracovat a zároveň absolvovat hodiny, které se učí s dětmi.

4. Nezmiňuji 1.linii, kde ženy jsou sestřičky a zdravotnický personál, tak to prostě je. 

Války, bojůvky, naše osobní důležitost, to, že se nedokážeme podívat dál než kde končí náš nos, nepochopení důležitosti celku a nedůležitosti naší. Nedostatek sebereflexe. Atd. Na každou kravinu, kterou si chlap vymyslí doplácí kdo? Žena.

Pak ti lidé výše jsou v tlaku. Poslední díky nebezpečí ohrožení života, zbytek z důvodu ohrožení financí a nemožnosti splácet. Cokoliv.

Jak můžou tito lidé ten tlak přeměnit v pozitivní žití? Nevím, vím, že jsme 1. a 2. a je to někdy hukot. Jak to pojmout?

Co vnímám jako cestu?

a) Smíření se, že o to, co děláme, z větší části můžeme přijít. Nebude nás z 50 ani 15, ale třeba jen 7.

b) Uvědomění si, že něco, co jsme vybudovali neznamená nic. Stejně jako přijde smrt, tak může kdykoliv přijít konec dlouhého budování. To se dělo, děje a bude dít.

c) Snažíme se dělat to vše tak, jak nejlépe umíme a ne jen nevědomě, ale vědomě pracovat, aby každý krok, který uděláme měl větší hodnotu než ten předešlý. Pracovní i osobní. Ono nakonec obě je totiž jedno.

d) Zloději a politici vždy budou krást, jen otázka jak ve velké míře jim to daný národ dovolí. Řešení je přestat se nad tímto pozastavovat a být překvapený. Řešením je vyžadovat to, aby bylo vše transparentní.

e) Být každým dnem lepším člověkem a pokud jsem včera něco zkazil a neměl jsem z toho dobrý pocit, tak to už neopakovat. Je to vlastně zbytečné. Pro toto je třeba zapnout kontrolu sebe sama a pokud jsem něco udělal špatně, tak mít sebereflexi, pojmenovat to sám pro sebe a pak to vyslovit.

f) Lehko bytí. Ono všechno nějak dopadne a nebrat se tak vážně. Ona to Země přežije se mnou i beze mě. Toto jsem dostal jednou jako odpověď, když jsem se rozhodoval, zda napíšu knihu Síla hotentota a takovou jsem dostal odpověď. Když jí chceš napsat, tak to svět přežije s ní i bez:-)

Když tyhle body přijmeme jako výzvu, uděláme vše proto, abychom pochopili, že my jsme ti, kteří můžou být leadři díky jejich aktuálně náročnějšímu postavení, tak pak je to tlak, který byl využit k něčemu.

Když se z tohoto naučíme vyjít jako vítězové a to nemusí být jen úspěch materiální, ale obohatí nás to na úrovni tvorby, zvědomění a my to přijmeme. 

Přijmeme také zodpovědnost a to, že ne na vše máme právo.

Pak můžeme říct, že ten tlak byl výsada.

Pokud to nezvědomíme, budeme stále brečet a obviňovat druhé, tak nás ten tlak zničil. Pak by moc výsadou nebyl.

A jak to zvědomit? 

Skrze osobní rituály, cvičení, radost, smích, pláč? Ale to už asi příště…

Diskuze

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *