Život není kalkul

01.02.2020

Chtěl jsem tento den věnovat mému prastrýci, válečnému veteránovi, ale věřím, že je tu pro mě, pro něj, pro všechny z nás, důležitější téma a to jsou aktuální celospolečenské HODNOTY.

Mám pocit, že spousta lidí nadhodnocuje nad mezilidské vztahy kalkul. A proč to za mě nemá smysl?
Protože popíráme to, co děláme rádi a nad to stavíme zisk…
A pro podtrhnutí přidávám příběh našeho podnikání z knihy Síla hotentota proč nekalkulovat funguje:
JAK JSME ZAČALI VYRÁBĚT.

Ještě předtím než jsem si začal plnit můj čokoládový sen, měl jsem spoustu nápadů, jak něco rozjet. Ale pokaždé, když jsem s něčím přišel, třeba s nápadem dělat džusy, jako to posléze začaly dělat jiné firmy, se mi kamarádi, se kterými jsem se do toho chtěl pustit, vysmáli. A já byl zase příliš pohodlný a líný na to, abych něco rozjížděl sám.

Tak jsem se dál držel své práce v automobilovém průmyslu a hledal, kam se posunout.

Během toho jsem často narážel na to, že lidé nechtějí slyšet pravdu. Prostě jim vadila. A já se kvůli tomu, že jsem s ní přicházel, stával nepohodlným. Postupně jsem na základě svých zkušeností dospěl k závěru, že když nebudu zpívat stejnou písničku jako můj nadřízený, tak nejsem pro firmu schopný.

I když mé ego se ozývá, že bych se mohl asi po osmi letech, co řídíme náš business, považovat za schopného generálního ředitele (minimálně z pozice výsledků), tak, když nezpíváte písničku, která je vyžadována od nadřízeného, nejste dostatečný. Přesto mě to nijak nevadilo a jednou, když generální manager této automobilky pranýřoval (mezi námi velice neslušně už z pozice mladší starší, protože staršímu bylo už 60 let a generálnímu cca 45) jednoho dealera, který už to dělal dvacet let a hlavně správně, tak jsem se ho na celém dealerském meetingu před ostatními zastal. Byl jsem na straně dealerství, ne importéra a to nebylo chtěné. Přesto si mě po pár sezeních nechali a vyhodili mě až za rok poté, co už jsem začal dělat nynější čokoládový business při práci.

Proč o tom mluvím? Protože to ilustruje onen zásadní postoj:

NEKALKULOVAT

Nekalkuloval jsem, jestli je pro mě výhodné se daného člověka zastávat, nebo ne. Prostě mi to přišlo správné. V souladu s hodnotami, kterými chci žít.
Pak, po nějaké době v roce 2013 (zastal jsem se ho v roce 2010 a vyhodili mě 2011), tak jsem přišel tohoto dealera (úžasného člověka) navštívit.
A tak si povídáme o našem novém businessu, ke kterému jsem se díky Silvii dostal a říkám mu, že bych rád začal vyrábět a ne pouze přeprodávat, ale že je to náročné. A on říkal, Peti, to já zařídím. A lidi seženu. A doopravdy za 3 měsíce poté byl připravený prostor a my jsme do konce roku 2013 začali vyrábět.

To má jediný závěr, buďme lidmi. To stačí, nekalkulujme.

Dělejme věci v radosti. Pak neočekáváme. Nikdy bych si neřekl, že tento krok může nějak přijít zpět v takovém měřítku.

Jsem vděčný za to, že jsem byl člověkem a nenechal jsem druhého nechat prudit, jen proto, že si to někdo může dovolit.

 

Diskuze

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *